V základní skupině jste vyhráli jediný zápas, v play off jste ale zvládli porazit všechny. Čím to?
David Schweiner: "Před dvěma lety jsme na mistrovství světa měli taktiku, že vyhrajeme skupinu. To se povedlo, jenže pak jsme vysmrděli v play off. Teď jsme na to šli tedy obráceně. Řekli jsme si, že budeme mít úspornou taktiku v základní skupině a pak vyhrajeme v play off. A ono to opravdu fungovalo." (směje se)
Ondřej Perušič: "My jsme se celý turnaj naší úsporné taktice smáli. Nakonec to opravdu vyšlo, což jsme moc rádi. Je to pro nás obrovské uklidnění směrem k olympiádě. Přemýšleli jsme, jak postavit zbytek kvalifikace. Teď můžeme v klidu naplánovat přípravu tak, abychom to směřovali k Hrám v Paříži."
Schweiner: "Já když si vzpomenu na tiebrake, tak je mi znovu zle. Asi se na náš finálový zápas podívám až za půl roku, jinak by to hrozilo mentálním kolapsem. Perun mi byl velkou oporou, jsem rád za celý náš tým."

Jaký moment z turnaje vám nejvíc utkvěl v hlavě?
Perušič: "Většinou, když sportovci mluví o svých největších zážitcích, vybaví se jim něco, co se stalo na kurtu. Pro mě to byl ale asi moment, když jsme přiletěli domů. Nečekal jsem, že na nás na letišti bude čekat tolik lidí. Tohle bylo hodně silné a vybaví se mi to opravdu hned. Ukazuje to, jak úžasná komunita je kolem českého volejbalu. Myslím, že tohle opravdu nic nepřekoná."

Ondro, vy jste napodobil svého dědečka, který je mistrem světa v šestkovém volejbale z roku 1966. Už jste se o tom spolu bavili?
Perušič: "Musím říct, že mě před finále napadlo, že mám reálnou šanci dědečka napodobit. Zatím jsme si toho ale moc neřekli, jen jsme si poslali krátkou gratulaci. Vydám se za nimi s babičkou až teď, když budu mít víc volna v Praze. Je to samozřejmě úžasný pocit. Když jsem začínal hrát a i pak, když už se nám s Davidem docela dařilo, nikdy mě nenapadlo, že bych se kdy mohl alespoň přiblížit tomu, co dokázal dědeček. Vždycky jsem vnímal, že dědeček má medaile a já s tátou (bývalý hráč šestkového volejbalu Boris Perušič ml.) se k tomu budeme snažit nějakým způsobem přiblížit. I z tohoto důvodu jsem rád, že mohl být táta se mnou na MS v Mexiku."

Hrajete spolu už osm let. Jak důležité je to, že si rozumíte na kurtu i mimo něj?
Schweiner: "Určitě je to výhoda. I když jsme s Perunem každý jiný, pěkně to do sebe zapadá. Ale historie beachvolejbalu ukazuje, že hráči spolu nemusí být nutně nejlepší kamarádi, aby dosahovali úžasných výsledků. Tedy těžko říct, jestli by se nám povedlo uhrát dobré výsledky i bez toho, aniž by nám to klapalo lidsky."

Pohádali jste se za tu dobu vůbec někdy?
Perušič: "Samozřejmě, že ano. Jak říkal David, jsme každý trochu jiný. Na kurtu to může občas přinášet spory. Některé situace můžeme vidět jinak a mít na ně jiný názor. Je ale potřeba odlišovat sportovní rovinu od osobní. Že se na kurtu na spoustě věcí neshodneme, je podle mě úplně normální. Od toho jsou tu i trenéři, aby v těchto situacích rozhodli a celý tým zastřešili. Problém je spíš to, když jsou mezi hráči spory v osobní rovině. Což naštěstí není náš případ."
Schweiner: "Hádka je v našem případě přestřelený výraz. S něčím občas nesouhlasíme. Určitě to není tak, že bychom na sebe nějak hulákali, nedejbože že by došlo na pěstní souboj. (směje se) Hádka je v našem podání verbální výměna názorů. Jsou to opravdu jen drobnosti."

Avizovali jste, že olympijský turnaj v Paříži bude váš poslední v kariéře. Nic se na tom nezměnilo?
Perušič: "Vzhledem k tomu, že jsou mé důvody spíše osobního rázu, než ekonomického nebo zdravotního, tak je rozhodnutí pořád stejné a zatím se nemění. Určitě se o tom ale ještě budeme bavit s Davidem, trenéry, zástupci svazu a dalšími zainteresovanými subjekty. Zatím se ale spíš kloním k tomu, že po olympiádě bude konec."
Schweiner: "Do olympiády je přece jen ještě dlouhá doba. Jak říkal Ondra, ty důvody jsou spíše osobní a ty nezmění ani zlatá medaile z mistrovství světa. Uvidíme ale, co bude za rok, ještě bych to nechal otevřené. Může se stát ještě hodně věcí."

Jelikož jste se díky svému výsledku na MS kvalifikovali i na olympiádu, aktuálně už nemusíte objíždět turnaje a sbírat body. Jak tedy aktuálně vypadá váš plán?
Schweiner: "Ano, na Hry jsme se kvalifikovali a dává nám to nějakou jistotu. Polevovat ale určitě nemůžeme. Chceme do olympijského turnaje nastoupit s co největším nasazením. Může se stát, že ty nejlepší týmy vychytáme už na začátku. Proto budou velmi důležité i následující turnaje, které plánujeme odehrát na podzim a pak na jaře. Teď si dáme tedy 14 dnů pauzu, ale pak zpátky do práce. Rok je docela dlouhá doba na to, abychom naši hru ještě víc posunuli a pak v Paříži prodali."

Jak se chystáte oslavovat?
Schweiner: "Myslím, že nás čeká nějaké porušení životosprávy. (směje se) Ale my ani jeden nejsme typ člověka, který by to s oslavami přeháněl. Pro nás je největší odměna, když můžeme strávit večer s rodinou a kamarády a dát si k tomu třeba i nějaké dobré jídlo a pití. V Česku přece jen moc času netrávíme. Osm měsíců z roku trávíme na cestách. Bez ohledu na titul mistrů světa jsme tedy vždycky rádi, když můžeme strávit čas s našimi blízkými."
Perušič: "A hlavně nám stále neskončila sezona. Samozřejmě jsme už lehce oslavovali v Mexiku v úzkém kruhu našeho týmu. Nějaké oslavy proběhnou i doma, ale rozhodně to nebude nějaká divočina. Jsme po těch třech týdnech hodně unavení a těch povinností v Praze bude opravdu hodně."

Jak se chystáte odpočívat?
Perušič: "Velmi intenzivně v horizontální poloze."
Schweiner: "Já úplně stejně a už se na to moc těším."