MLADŠÍ ŽÁKYNĚ – družstvo s příběhem

středa 30. 3. 2016 | komentářů

Ve svém dnešním pravidelném příspěvku pro web našeho klubu jsem se rozhodl věnovat pozornost družstvu mladších žákyň našeho klubu, které si začíná psát zajímavý příběh.

Psát příběh znamená mít v družstvu určitou chemii, pracovní i lidské naladění na podobnou notu, v rozhodujících okamžicích potřebné štěstí a vnitřní sílu, kterou cítí i lidé, kteří se pohybují okolo takového družstva. 

Myslím, že šanci něco takového prožít mají jen ta družstva, která svému příběhu mnoho obětují – především čas a tvrdou práci...

Jako člověk odpovědný za výsledky a sportovní rozvoj klubu mám, myslím, dobrý přehled o všech hráčích a družstvo mladších žákyň není výjimkou.

Sám jsem také do života tohoto družstva několikrát zasáhl – například výběrem trenéra.

Poprvé jsem zaznamenal současné hráčky tohoto družstva v minivolejbalových kategoriích pod vedením Marie Kobernové, která do této party investovala mnoho úsilí. Bylo to v době, kdy jsem do klubu přišel a vytvářeli jsme nový koncept výchovy hráčů v klubu.

Když přijdete s něčím novým, většinou se bouří právě starší trenéři, kteří neradi přijímají nové pohledy na trénování. Marie byla v tomto úžasná – ačkoliv byla nejstarší trenérkou v klubu, byla všemu novému neuvěřitelně otevřená, pořád se chtěla učit novým věcem, byla pracovitá a pro družstvo žila. Tento její přístup nebyl důležitý jen kvůli tomu, že dala holkám ten správný sportovní základ, ale především proto, že jim ukázala cestu, jak mít volejbal opravdu rád a naučila je určité ,,profesionalitě,, která není dětem v tomto věku vlastní. 

Dalším důležitým aspektem, kterého jsem si všiml již v té době, byla dobrá parta rodičů, která se kolem družstva vytvořila. Ta funguje dodnes. A i když si to rodiče možná neuvědomují, hrozně svým přístupem vývoji toho družstva pomáhají. Když hráčky vidí, kolik lidí okolo žije výsledky a vývojem jejich teamu, je to pro ně nesmírně motivující a posiluje to jejich příběh, o kterém jsem psal na začátku.

V určité chvíli ale bylo zřejmé, že hráčky budou muset přejít z kategorie minivolejbalu do volejbalu opravdového – do mladších žákyň – a přede mnou stála obrovská výzva v podobě sehnání trenéra, který by v našem klubu zaplnil mezeru v kategorii mladších žákyň a garantoval by další rozvoj tohoto družstva. 

Obecně není snadné sehnat v dnešní době kvalitní trenéry a už vůbec ne do kategorií minivolejbalu a mladšího žactva, protože když trenér něco umí (nebo si myslí, že něco umí) chce zákonitě trénovat žákovské a dorostenecké kategorie, kde už se hraje ,,pořádný volejbal,, . 

V té době jsem v rámci svého působení v kraji poznal Jirku Kudrleho, který trénoval v konkurenčním klubu. Jen my dva dnes víme, jak složité bylo ho získat a kolikrát jsem ho musel přemlouvat, přesvědčovat, nabízet, diskutovat. Nakonec se ale tato věc podařila a já to dodnes považuji za nesmírně důležitý krok a určitý obrat rozložení sil v dívčím volejbale v kraji. Myslím, že se to podařilo především proto, že o Jirku jeho tehdejší klub příliš nebojoval. Dnešním pohledem si myslím, že nechat si utéct takového trenéra bylo fatální chybou, ale za to skládají účty jiní. Já jsem rád za to, že máme tohoto člověka ve svých řadách.

Od té doby, co toto družstvo působí v kategorii mladších žákyň, sleduji jeho vývoj, tak jako u všech družstev v klubu občas některé věci koriguji, mám samozřejmě poslední slovo v tom, jaké je a bude složení družstva, kteří hráči přicházejí a kteří odcházejí.

Víceméně ale nechávám žít mladší žákyně svým životem, protože si myslím, že jejich cesta je správná. Tak jen pozoruji jak tvrdě a oddaně pracují, jak mají volejbal rádi a jak v jejich řadách vyrůstá spousta adeptů pro extraligu kadetek.  Takže holky a trenéři – přeji Vám i dál pevný krok na Vaší cestě, kterou se ubíráte a která jediná vede k Vaším snům. 

PS: Návod na úspěch sice neexistuje, ale v sobotu i v neděli jsem viděl mladší žákyně intenzivně trénovat ve sportovní hale….   

Štěpán Javůrek - Šéftrenér BVC Chodov