BEACH VERSUS ŠESTKY aneb kam klub směřuje

pondělí 13. 6. 2016 | komentářů | Autor: Štěpán Javůrek

V okénku šéftrenéra se tentokrát Štěpán Javůrek zaměřil na beach volejbal.

V dnešním článku otevřu téma, které se našeho klubu zásadně dotýká a které každé léto od mého příchodu do Chodova visí ve vzduchu. Téma zní - beach versus šestkový volejbal. Je to téma velice citlivé, protože klub v Chodově byl původně založen primárně jako klub plážového volejbalu a plážový volejbal byl jeho prioritou. V posledních sezonách je jasně vidět orientace směrem ke klasickému volejbalu a někteří lidé si tuto změnu ve směřování ztotožňují se mnou. Dokonce vím, že se o mně říká, že jsem nepřítel beachvolejbalu a podobně.

Nebudu lhát, vyrostl jsem na klasickém volejbale, beach jsem nikdy nehrál, dodnes mě ani příliš nebaví a netrénuji ho. To ale přece neznamená, že jsem nepřítelem tohoto sportu. Pouze jako člověk preferuji klasickou variantu volejbalu a to snad mohu. Nepřítel beache rozhodně nejsem a orientace klubu více na klasický volejbal má své racionální důvody, které se dnes pokusím vysvětlit.

V první řadě chci zdůraznit, že nezastávám názor, že beach škodí klasickému volejbalu, nikdy jsem toto neřekl a kdo toto o beachi tvrdí, je mimo. Naopak, plážový volejbal má jasné přednosti a klady, které klasickému volejbalu přináší a hrát beach hráčům klasického volejbalu neškodí. Je tu však několik ALE….

První věc je zadání, které jako šéftrenér BVC Chodov mám, tedy úkoly, kterými mě zavazuje výbor klubu. Má práce je hodnocena podle výsledků klubu v republikových soutěžích klasického volejbalu. Kdyby mně při příchodu do Chodova předseda klubu Jiří Tureček řekl, že mě bere proto, abych pomohl k lepším výsledkům na písku, musel bych odmítnout, protože to neumím. Protože mé zadání je uspět v šestkách, mají logicky ve všech kategoriích absolutní prioritu. Další zásadní věcí je, že nejsem trenérem beachvolejbalu a neumím to. Nestydím se to přiznat, mám určitou sebereflexi a nechci se do této oblasti pouštět, protože v ní nejsem znalý a schopný.

Důvody, proč naše hráčky nehrají beach tak často jako v letech minulých, jsou také poměrně racionální. U starších hráček (kadetky,juniorky) je to především problém skloubit halovou a venkovní sezonu. Kadetky začínají přípravu ve druhé polovině července, poté pracují nepřetržitě celou sezonu, která končí v dubnu. Představa, že by bez jakékoliv pauzy okamžitě naskočily do přípravy na písku, je mi vzdálená. Hráčky potřebují odpočívat, potřebují po sezoně pauzu na regeneraci fyzických i psychických sil a tím, že se orientujeme na výsledky v klasickém volejbale, tato pauza logicky přichází v týdnech, kdy dříve začínaly s beachovou sezonou. Problém je také v samotné organizaci letní sezony. Já sám pracuji i přes léto s mladými hráčkami v hale a ty, které by na písku hrát mohly a chtěly, musejí mít trenéra. Jediní trenéři, kterým dovolím vést své hráčky na písku, jsou Jirka Tureček a Klára Bicanová. Ti samozřejmě nezvládnou vést například šest párů najednou. Ať se to někomu líbí, nebo ne, žádné jiné trenéry ke svým hráčkám nepustím, byť se jedná o písek.

U mladších hráček je důvod celoroční halové přípravy jiný. Jsem přesvědčen, že hráčky, které se učí volejbal, tedy ty, které se učí herní činnosti a drilují to pravé volejbalové řemeslo, musejí tuto činnost dělat v hale. Základní učení individuálních herních činností ve volejbalu se nedělá na písku!! A všichni, třeba i světový hráči beache, se naučili to základní volejbalové řemeslo (pinkat, bagrovat, smečovat atd.) v hale! Za tímto názorem pevně stojím. Toto jsou tedy objektivní důvody, proč se v současné době v Chodově preferuje klasický volejbal před tím plážovým.

Věřím, že ten kdo přečetl až do konce nyní ví, že v tomto postoji nehraje žádnou roli mé údajné nepřátelství k beachi, ale objektivní důvody.

Štěpán Javůrek