ZVÝŠENÉ NÁROKY A POMOC MLÁDEŽI

pátek 26. 10. 2012 | komentářů

Vážení volejbalisté!

Strategie ČVS v oblasti mládežnického volejbalu stojí na několika základních pilířích, které popíšu v některé z následujících zpráv.
Pokud bych měl ovšem lapidárně vyjádřit základní princip strategie, pak by zněl „zvýšené nároky a pomoc“. Trenér Velasco (trojnásobný mistr světa a někdejší trenér české reprezentace) vyřkl již před deseti lety (2002) prognózu českému volejbalu, kterou bych podepsal tehdy (několikrát jsem ji ve svých článcích opakoval) a podepsal bych ji i teď.
Zněla: „Byli jste dobří (myšleno Češi) a už nejste. Pokud chcete být zase dobří, musíte se změnit“.

Krutá pravda, jejíž poselství se dere na svět velmi ztuha a české prostředí se mu brání ze všech sil. V minulé zprávě jsem popsal certifikaci mládežnických trenérů a ještě se k ní vrátím, jelikož mi mailovou cestou bylo sděleno, že „to stále není jasné“.
Certifikace je jedním z instrumentů, kterým zvyšujeme nároky na trenéry, ale zároveň nabízíme pomoc těm, kteří obstojí, resp. jejich oddílům.
Tento model: tedy zvyšovat nároky na trenéry a zároveň hledat možnosti, jak pomoci jim i jejich oddílům, je hlavním krédem ČVS a je aktivní mimo jiné snahou odpovědět na Velascovu výzvu. Mluvím-li o pomoci, mám na mysli takovou, která již ve svém zadání dává jistotu, že ona pomoc (jde téměř vždy ruku v ruce s finančním výdajem) povede ke zvýšení kvality práce v mládežnickém volejbalu. Jedním z typů pomoci, o níž je řeč, bych rád představil v dnešní zprávě.

Jde je zakoupení volejbalových děl pro všechna Sportovní centra mládeže (SCM) v rámci systému ČVS. Distribuce děl byla již zahájena a v týdenních intervalech budou přímo výrobcem odeslána děla na jednotlivá oddílová SCM, tak aby do zahájení soutěží byla všechna družstva vybavena. Volejbalová děla nebo chcete-li volejbalové trenažery, jsou z dílny plzeňského JOFO sportu. Jsou to obdobná zařízení jako děla, která si vyžádali oba trenéři reprezentačních družstev dospělých. Stejnými děly jsme vybavili i mládežnická reprezentační družstva.
Primárním účelem využití těchto zařízení je simulace podání pro trénink přihrávky. Zařízení dokáže velmi přesně opakovat zadané podmínky, takže významně zefektivňuje trénink. Nastavování proměnných podmínek je velmi jednoduché, takže je možné volit od plachtícího servisu, přes rotovaný po smečovaný. Je možné měnit směr, rotaci, rychlost, výšku úderu.
Trenažer lze použít jak pro simulaci nahrávky, tak pro simulaci smeče. Při využití imitace smeče je možné trénovat jak obranu v poli, tak obranu na síti (blok). Pro zajímavost uvádím, že trenér reprezentačního družstva mužů Bernard má k dispozici kromě tohoto typu děla i podobné zařízení italské výroby. Dle jeho vyjádření je tuzemské dělo srovnatelné, v některých aspektech lepší. Je například přesnější a lépe se ovládá. Vzhledem k měkčímu povrchu válců navíc méně poškozuje povrch míčů. K tomu je několikanásobně levnější.
Pro lepší informovanost uvádím několik parametrů uváděných výrobcem děla:

• maximální rychlost letu míče 134 km/h,
• maximální výška vysunutí hlavy 3,5 m,
• dělo umožňuje plachtící i rotované údery,
• dělo disponuje otočnou a naklápěcí hlavou s fixačním mechanismem.

Sportovní centra mládeže jsou logicky prvním segmentem mládežnického volejbalu, který se stane příjemcem této podpory. SCM mají nejblíže k nárokům špičkového volejbalu. Moje osobní zkušenost však potvrzuje, že podobný instrument je potřebný třeba i pro žákovský trénink.
Proto dalšími příjemci budou Sportovní střediska (SpS, dříve sportovní třídy). Rádi bychom, aby se tak stalo zhruba do roka. Pochopitelně je třeba dopředu upozornit, že vzhledem k velkému počtu SpS a ceně jednoho děla, dostanou přednost ta SpS, která nad sebou nemají SCM. Chci věřit tomu, že princip solidarity má ještě i v dnešní „sobecké“ době svou platnost a že bude pochopen „až se rok s rokem sejde“.

Doufám, že princip „zvýšené nároky – pomoc“, je z dnešního článku patrný a pro volejbalové hnutí srozumitelný.

V Praze, dne 27. 8. 2012, Zdeněk Haník

Článek je převzat ze stránek: