Soustředění aneb italské kilometry (Lignano 27.4. - 6.5.2012)

čtvrtek 17. 5. 2012 | komentářů

 Netradičně s námi na soustředění byla i juniorská klučičí reprezentace a proto jsme stavěli netradičně kurtů pět. Tradiční destinaci Bibione jsme vyměnili za Lignano, což je asi patnáct kilometrů severovýchodně od Bibione, abychom zde vytvořili tradici novou. Lignano je podobná turistická továrna jako Bibione s asi větším automobilovým provozem, nicméně v tomto období tu ještě těch sušících se sardinek na pláži moc není a tak se tu dá celkem slušně trénovat. Písek je skvělý, dokonce máme „svůj“ plac na trénování, a tak nemusíme kurty třikrát přestavovat (v tom jsme již téměř dokonalí), malou vadou na kráse jsou vzdálenosti. První, co zjišťujeme je, že apartmány, v kterých jsme ubytováni, jsou od sebe vzdáleny dvacet minut svižné chůze, takže některé kamarády vidíme akorát při střídání skupin na trénincích. Navíc k moři to je sice čtyřista metrů, ale opačným směrem než je pláž. Ve skutečnosti to je na pláž metrů sedmset a přidáme-li jedenáctset metrů podél pláže na hřiště, zjišťujeme, že denně, včetně raního výběhu, máme v nohách šestnáct kilometrů, to vše krát sedm je sto dvanáct (!) kilometrů, za což jsme svého času dostávali od Českého svazu turistů odznáček.

Kromě stokilometrového nášupu však hlavně trénujeme. Obvyklé je rozdělení do výkonnostních skupin. Ti nejlepší si zatrénovali s českou juniorskou dívčí reprezentací, kterou vede Míra Horáček. Míra se nakonec při rotaci trenérů ukázal i u těch, co dělají teprve svoje první pískové krůčky. V trenérské partě se opět objevili i další veličiny plážového sportu opomenu-li chodovské Jirku, Míšu a mojí maličkost, z Uherského Hradiště dorazili po delší odmlce Míra s Danou Vycudilíkovi, z Opavy Frankie Adamčík a z matičky Prahy ještě Zuzka Horáčková, která přivezla z Čelákovic další přírůstky do beachvolejbalové rodiny. Za běhnu a sparingpartnera byl i tento rok „dvorskokrálový“ Ital Filip Richter.

Počasí bylo i přes strašení deštěm slunečné, větrné, teplotně akorát na trénování a tak se trénovalo a trénovalo a hrálo a občas v době volna někam vyrazilo. Z kuchyně stále něco vonělo, pokud tedy zrovna nebyl ucpaný odpad, a i největší rozmlsanci si často přidávali a tak měli Ivča s Jančou, které  se staraly o naše žaludky, alespoň nějakou radost, tedy alespoň doufám a tímto jim skládám velikou poctu a obdiv, jak to všechno zvládly, protože si tentokrát naložily pěknou porci, když vyvářely pro šedesát(!) hladovců.

Týden utekl jako voda. Jsme zase o něco bohatší, každý si něco odnášíme, nová přátelství, zážitky, sílu do dalšího nejen volejbalového života. Díky všem za dobře odvedenou práci a věřím, že hodiny poctivě odpracované v přípravě budou vidět i na turnajích!

V Chodově 15. května 2012                                      Zdeněk Malich

FOTOGALERIE