III.kolo Českého poháru

pondělí 23. 2. 2009 | komentářů

Jak jsem dostal dárek
Je sobota 21.února 6 hodin ráno. Scházíme se před odjezdem na Český pohár žákyň ve volejbale do Ústí. Každý asi přemýšlí o tom co nás čeká mezi osmi nejlepšími celky z celé České republiky. Víme, že v Čechách dokážeme porazit každého. Jediný kdo nám chybí na seznamu je jen Liberec. No jo, ale co Morava? Volejbal se tam hraje tradičně na vysoké úrovni a družstva jako Frýdek – Místek a Opava, to jsou  pojmy. Vyrážíme, a naše výprava, která čítá deset hráček a deset členů doprovodu, se vydává na sever.
A už je to tu,  první zápas. Olymp Praha. Nebojíme se a v prvním setu svádíme boj o každý míč. Kotel se začíná pomalu rozehřívat, a to, že míti svůj kotel je důležité, si ještě nikdo moc neuvědomuje. Prohráváme první set o dva body, ve druhém už Olymp začíná potvrzovat svojí zlepšující se formu, a nenechává nikoho na pochybách, kdo bude tento víkend kralovat.
Liberec -po dvou kolech vedoucí tým české části ČP. Někdo z kotle mezi zápasy prohlásil: ,,Dneska by to šlo!“ a zcela jistě měl na mysli vzájemnou  zápasovou bilanci. Začínáme a nebojácně jdeme za cílem. ,,Chodov…Chodov…“ Vedeme. Kotel začíná vřít. Šárka z Bárou tvrdí muziku. Celý mančaft dře. Holky posílají na palubovku soupeře balon za balonem. ,,Hej… hej žlutočerný, žlutočerný…Hej…hej žlutočerný, žlutočerný.“ Vítězství 2:0. ,,Holky děkujem, holky děkujem!!“řve kotel. Holky se drží za ruce a jdou poděkovat. Odchází do šaten nabrat síly a připravit se na další zápas. Kotel jde naladit hlasy. Nálada je výborná.
Pražská ZŠ Mikulova, která nás v prvním kole základní části dokázala porazit, přijela zřejmě zdecimována chřipkami jen v šesti a nedokázala nám příliš vzdorovat. 2:0. Mašinka z Chodova se začíná rozjíždět.
A je to tady, první konfrontace s Moravou, a hned Frýdek, vedoucí tým moravské části. ,,Z Chodova..z Chodova, my jsme kotel z Chodova…“ představí se kotel a už jedem. Bez respektu, bod po bodu: ,,žlutočerný…žlutočerný…“ Trenéři z Frýdku si jdou pro mapu, aby zjistili, kdo je to vlastně porazil. 2:0!!
Před posledním dnešním zápasem máme téměř jisté, že se udržíme mezi prvními osmi týmy, před závěrečným turnajem. Nastupujeme do dalšího souboje o body s Novým Jičínem. V prvním setu nenecháme nikoho na pochybách, že chceme vyhrát. Teď přichází první zkouška. Šárka si přivodí drobné zranění. Musí být ošetřována a mezitím nedokážeme zastavit nápor soupeře a prohráváme druhý set. 1:1 a začínáme znova. Šárka je na hřišti a s ní Barča, obě Štěpánky, Katka a Lenka. Na lavičce, jako nedílné součásti týmu, sedí Natálka, Vanda a obě Terky. Jirka je pěkně nervózní. Kotel burcuje tým: ,,Chodov..Chodov!!!“ A jedem: ,, Žlutočerný, žlutočerný…hej,hej..žlutočerný, žlutočerný.“ Vítězíme!!! 2:1. To nikdo nečekal. Jedna prohra první den!!! Teď se pořádně vyspat a hurá do druhého dne.
Je zasněžené ráno a celá naše parta putuje z hotelu na snídani. Nastupujeme proti Lanškrounu v bojovné náladě. Vše, jak se patří. Kotel je na svém místě. Nástup hráček je doprovázen chorály. První set po boji prohráváme. Druhý se do půlky setu přetahujeme se soupeřkami o každý míč, pak z ničeho nic přichází zdrcující šňůra deseti bodů. Nepomáhá nic. Všechny možnosti jsou vyčerpány. Prohráváme. Soupeř podal výborný výkon.,,Prohráli jsme no a co…no a coo..no a cooo..“nese se tělocvičnou. Holky jdou poděkovat.
Po tomto našem zápase se začala situace v bojích o medaile, ale i o udržení, značně komplikovat. Trenéři ostatních týmů, kteří asi počítali s tím, že nemůžem prohrát, najednou zjistili, že to je jen na jejich holkách, co si uhrají. Poslední dva zápasy rozhodovaly o všem. Olymp už měl první místo v kapse. My ještě netušili, jak dopadnem. Nikdo z nás body nešel před posledním zápasem sčítat, a tak jsme do toho šli jako do ostatních zápasů, s odhodláním poprat se o vítězství. Prohráváme oba sety s Opavou, ani netušíme, že jsou holky druhé. Jsme všichni maličko smutní. Kotel děkuje. Holky poděkování vrací. Odněkud se vynořil Venca – řidič našeho autobusu a nese dort. Myslel jsem si, že je pro holky, jaké bylo překvapení, když holky začaly zpívat ,,Zdenda má narozeniny, my máme přání jediný…..“ No a já, se slzama na krajíčku, za radostného křepčení , spustil: ,,Hej,hej..žlutočerný, žlutočerný.“ A pak přišla další vlna radosti, když při vyhlašování výsledků hlavní pořadatel hlásil: ,,Na druhém místě se umístilo družstvo BVC Chodov.“ Holky děkujem a hurá do finále do moravského Bílovce!!!                                                                                                                  Zdeněk Malich