ZDENEC - FANDÍM

VIDEO FAN CLUB BVC CHODOV  

Jak se rodí fanda, aneb fandění očima hráče a hra očima fandy
 
Proč píšu tenhle článek? Protože jsem sám aktivní sportovec, a byť jsem nikdy nehrál,snad krom pár turnajů Českého poháru mužů v beachvolejbale, žádnou vrcholnou republikovou soutěž(jen 2.národní ligu v Kraslicích a Sokolově), a zároveň aktivně fandím, mohu podat pohledy z obou stran.
Hráč
Píše se rok 1988. Je mi krásných šestnáct, a já ,coby student Střední lesnické školy v Písku reprezentuji školu, spolu se svými spolužáky, na okresním kole Středoškolských her ve volejbale. Turnaj se rozjíždí a my postupně porážíme všechny soupeře ve skupině. Blíží se rozhodující zápas, nastupujeme proti písecké průmce. Městská hala s ochozy pro šestset diváků, je celkem slušně zaplněná třídami z obou škol, které měly zrovna tělocvik, a protože tělocvikáři byli zároveň trenéři obou družstev, sedí v hledišti stopadesát, volno si užívajících spolužáků. Začíná zápas a člověk si ani neuvědomuje tu sílu na tribuně. Rozhodčí píská úvodní míč a je to tady! Blíží se koncovka setu v hledišti je elektrizující atmosféra. Stojím na hřišti a s klukama se předháníme, kdo vybere v poli těžší balón. Příjem, náhra opírám se do míče a skládám míč na půlku protihráčů, obrovský aplaus, naskakuje mi „husina“, skládám další a další míč. Neuvěřitelný, ten pocit, když vás někdo takhle tlačí dopředu. Vítězíme v setu a jdeme do dalšího. Na bloku dostávám ránu přesně do malíčku, tak malý prst a jak to bolí, nechám se ošetřit a když se vracím na palubovku ozývá se obrovský aplaus. Najednou mě vůbec nic nebolí, zajímá mě jen jedno, vítězství. Je to tam! Ten pocit se musí zažít!
O deset let později odjíždím, coby hráč Baníku Sokolov, k zápasu 2.národní ligy do Rakovníka. Místní tým, coby farmářský klub Aera Odolena Vody, je doma mírným favoritem. Rozcvičujeme se a zvykáme si na obrovský prostor rakovnické haly. Tribuna se zaplňuje, přichází začátek zápasu. Letmo se podívám na tribunu a nevěřím vlastním očím, třista, možná čtyřista diváků. Připadám si najednou strašně mrňavej, a i když mám už něco za sebou, jistota, se kterou jsem dodneška odehrál celou sezónu je najednou pryč. Snažíme, bojujeme a hrajeme vyrovnanou partii, nakonec odcházíme poraženi. Podléháme ne protihráčům, ale atmosféře! Diváci jsou moc důležití, je pro koho hrát, nejen pro pocit vítězství a žízně, spláchnutou několika sklenicemi piva. Je tu odpovědnost, že jsem na hřišti nechal všechno. Divák to cítí a náležitě ocení, i když se nevyhraje!

Fanoušek
Rok po sestupu z národní ligy mám najednou v zimě spoustu času. Jako hráč Spartaku Chodov, hraji krajský přebor. V té době hrajeme ještě venku, systémem podzim – jaro. Co teď? Najednou to vidím. Ženy Baníku Sokolov postoupily do 2.národní ligy, a protože tam hrají i dvě kamarádky z Chodova, jezdím se dívat. Ze začátku prostě jen povzbudit svojí přítomností, pak se někde objeví buben, klakson a řehtačka. Manžel jedné z kamarádek se chopí náčiní, a mně nezbývá nic jiného než se přidat. Najednou vzniká něco většího. Holky začínají vyhrávat domácí zápasy, a jako nováček se drží ve špici soutěže! Nikdo na hřišti si nedovolí něco odfláknout, nebo vypustit. Přichází nabídka vycestovat ven. No a my samozřejmě jedem. Parta tří až pěti lomozících fanoušků se spolu s mančaftem stávají postrachem všech favoritů. V Jindřichově Hradci si nás natáčí místní televize, jako že tohle ještě neviděli! Kouzlo funguje. Průměrný provinční tým hraje důstojnou roli v soutěži. Pak přichází rána z čistého nebe. Družstvo Baníku odstupuje z rozehrané soutěže kvůli finančním problémům. Smutek. Rozčarování. Pocit zmaru.
V září 2006 se opět objevuje maličko volného času. Jako volejbalista, a na střední škole chvíli i basketbalista, dostávám nápad. Ve Varech se hraje nejvyšší basketbalová soutěž žen,a i proto, že za Lokádu hraje kamarádka mého spoluhráče, odjíždí naše volejbalová parta do města lázeňství okouknout situaci. Vítá nás útulná a celkem slušně zaplněná hala. Holky rozehrávají zápas, jezdí nahoru, dolů. Odměnou jim však, za to všechno, je jen sporadické zatleskání. Na mistrovství světa v šachu je bouřlivější atmosféra! Říkáme si, tak takhle ne! Tenhle dynamický sport si ve Varech zaslouží víc. Máme buben, řehtačku a hlasivky. Stáváme se součástí týmu a koloritu karlovarské jízdárny. Zůstáváme věrni. Prožíváme všechna vítězství i nezdary. Fandíme stále, i když se zrovna nedaří.
  Podzim 2008. Žákyně BVC Chodov se poprvé v historii probojovaly do Českého poháru ve volejbale! Po úspěšné kvalifikaci v Ústí nad Labem, se první kolo ČP odehrává v nedalekém Sokolově. Odjíždíme do Sokolova podpořit náš tým. Beru buben. Je sobota ráno a začínají první boje. Boje nejen na hřišti, ale i v hledišti. Trenéři soupeřek i rozhodčí, jsou jakoby překvapeni, že na volejbale také někdo fandí, a zkoušejí nás odradit od našeho snažení. Večer už si nikdo nedovolí cokoliv namítat, a děvčata, podporována asi dvacítkou fandů z řad rodičů a oddílových kolegů, poráží Olymp Praha a po neděli končí třetí v této části soutěže. Co  následovalo? Obrovská vlna eufórie z prvního výrazného úspěchu, zapříčinila, že na další kola v Plzni, Ústí nad Labem a i na závěrečný finálový turnaj v Bílovci, odjížděla vždy i desítka fanoušků, většinou hrdých matek a otců. Tahle parta,dokázala, spolu s děvčaty, neuvěřitelné. Celkové druhé místo v Českém poháru 08/09 ,hned za Olympem Praha, se kterým jsme svedli neskutečný zápas, byť se smutným koncem. Neuvěřitelně emotivní zážitek! Slzy smutku a štěstí zároveň! Tak proto fandím!!!

  V Chodově 3.4.2010  Zdeněk Malich BVC Chodov