Je tomu již tři roky, co jezdím po České republice doprovázet svůj tým na různé mistrovské zápasy, poháry či turnaje. Ať už jsou to zápasy žen, kadetek nebo starších žákyň. Většinou ovšem má důležitá přítomnost neustále veselého ducha a chorálních hlasivek směřuje k zápasům právě starších žákyň, neboť ony zmíněné dívky si dokážou nejvíce vážit této psychické podpory z mojí strany a samy toho většinou dokáží náležitě využít, protože cítí ten vítr do plachet, vidí ty schůdky k většímu sebevědomí, jsem jim i sirkou k zapálení ohně v srdci k bojovnosti a touze zvítězit.

Má přítomnost dívkám kreslí, že nenastupují k saku jen pro sebe a svého trenéra. Na kvalitě hře a výsledku záleží i mně, ony ví, že jsem i vyslancem za osoby, které by rády byly přítomny, ale z určitých důvodů nejsou.. Neustále dívky při hře chválím, za cokoliv. Za bezvadný příjem, bezchybnou nahrávku, rychlou smeč, bojovnost. Chválím a povzbuzuji, i když se nedaří. Povzbuzuji je v šatně, když nabírají síly na další zápas, udržuji dívky v pohodě, a s koutky rtů rozbíhajících se do stran… Hovořím s nimi, poslouchám jejich radosti i strasti, zpívám jim, předvádím různé komedie a neustále vymýšlím různé scénky .. Je krásné sledovat dívky, jak se smějí, baví se a užívají si turnaj i mimo hřiště.

Ale hlavně se snažím při hře pořádně fandit. Krom hlasivek je mým nástrojem buben, dvojitá olejová blána a paličky. Můj buben duní tělocvičnami i sportovními halami. Moje dívky to milují. Při prvních úderech nabírají energii, která na ně srší z mojí pozice a potlesky rukou a soustředěnými pohyby mne vtáhnou na palubovku jako sedmého hráče. Zápas začíná a halou se nese bouřlivý pokřik názvu našeho klubu, který tak hrdě neseme všichni na prsou. Rychlé přechody úderů paliček říkají, že jsme na servisu a ještě rychlejší údery s pochvalným křikem odpovídají, že jsme úspěšným blokem odrazili útok protihráček a můžeme se radovat z dalšího bodu. Jsem duchem přítomný mezi děvčaty, sleduji každý jejich pohyb a všemožně fandím a povzbuzuji. Buben utichá pouze při hře, jinak stále zní, až do ukončení zápasu. Všechno je to jen pro NĚ!!

Ovšem najdou se i tací, kteří v mojí činnosti vidí a slyší pouze kravál, účelné znepříjemňování hry soupeře, znechucení práce rozhodčích a nesmyslné a naschvál hlučné hřmění pro ostatní přítomné. Ne. Fandím svému týmu, ale zároveň jsem fair-play fanoušek. Nikdy neurážím soupeře, nijak nezesměšňuji jeho hru a nijak sprostě nekřepčím. Chci, aby každý pochopil, že jsem přišel fandit svému týmu. Přesto mně trenéři na posledním Českém poháru žákyň chtěli zakázat fandit!! Nedovedete si představit, co to pro ty holky znamená, když mají za zády takovou oporu. Nedovedete si představit, jakým obrovským způsobem se jim mění obraz hry. Již několikrát jsem měl problémy s rozhodčími, kteří mne chtěli vykázat ze hřiště. Několikrát jsem musel snášet vyčítavé pohledy rodičů i protihráček. Přehlížel jsem nesnášenlivost, opovržení, výsměch a aroganci. Vždycky ale pak za mnou přišli hráčky soupeře s prosíkem, zda bych jim taky fandil. Několikrát jsem vyhověl a dal jsem z malé části zakusit těmto cizím dívkám, jaké to je mít kotel za zády. A úspěšně. A viděl jsem jim na očích, že by si taky přály takovouto oporu za sebou. Také by chtěly fanoušky. Častokrát potom slyším: ,,Ty holky se mají, že s nimi přijel´´. A chápou, že nepřijel dělat jen kravál odpuzující ostatní od hry. Přijel fandit svému týmu, dívkám, které má rád a na kterých mu záleží.

Já jsem aktivní sportovec a jistě budu mluvit za všechny ostatní, když řeknu, že s fandícími lidmi za zády kvalita hry a výkon strmě stoupá vzhůru. Ať už je to soutěž dospělých nebo starších, klidně i mladších žákyň. Každý potřebuje fandit. A když se prohraje? I o tom je sport. Ovšem já, jako fanoušek svých starších žákyň, mnohdy jsem dokázal pogratulovat soupeři k vítězství a pochválit za dobrý výkon. I když jsem na některých očích viděl, že jsem jen ten, co zas dělal rámus.

12. ledna 2012,          Václav Tymr ,              BVC Chodov