Extraliga kadetek i příští sezónu v Chodově !

pondělí 19. 3. 2018 | komentářů | Autor: Jiří Kudrle

I v sezóně 2018/2019 bude odměnou pro ty nejlepší hráčky našeho klubu možnost hrát v Chodově nejvyšší republikovou mládežnickou soutěž ! Naši příznivci tak mohou i nadále chodit fandit našemu týmu při zápasech s těmi nejlepšími družstvy v republice.  O víkendu se o to v Praze postaraly naše kadetky, když ve druhém ze tří nadstavbových turnajů soutěže s předstihem měsíce potvrdily to, v co jsme všichni doufali !

Cesta však nebyla snadná a nejen o tom, co všechno letos potkalo a provázelo naše elitní kadetské družstvo, si budeme nyní povídat s trenérem týmu a šéftrenérem klubu Štěpánem Javůrkem.

Štěpáne - velká gratulace Tobě i Tvým svěřenkyním a celému realizačnímu týmu !

Tak jaký byl víkend a použil jsem v úvodu správný obrat že jsme dosáhli toho v co jsme "doufali” nebo bys pro hodnocení chtěl zvolit širší optiku?  

ŠJ: Předně musím říct, že jsem moc rád, že to máme za sebou. Nikdy se nevymlouvám, ale bylo toho letos dost, co nám stálo v cestě. Tým byl decimován zraněními, v jednu chvíli nám chybělo i pět hráček základní sestavy. Do toho přišla v průběhu sezony trochu ponorka, na které mám velký podíl já. Už jsem byl prostě letos pro družstvo okoukaný trenér. I když jsem si to uvědomoval, tak jsem se rozhodl to dobojovat do konce, ostatně kapitán nemá z lodi utíkat. Po prvním turnaji v Přerově mi bylo úzko a musím se přiznat, že se mi i špatně spalo, což se mi kvůli volejbalu stává výjimečně. Nakonec jsem rád, že to máme za sebou, záleželo mi na tom hodně.

Kolik let Ti ubral poslední víkend na Španielce, který byl herně i organizačně bez nadsázky "hodně divoký” .. ?

ŠJ: No dost. Když jsme dohráli poslední zápas, tak bylo asi slyšet hodně daleko, jak to ze mě spadlo. Moc jsem družstvu nepomohl, protože jsem nedokázal ovládnout svoji nervozitu a přenesl jsem ji na hřiště. Hodně jsem o tom pak přemýšlel, protože se mi to často nestává. Naopak často různé hádání s rozhodčími, nebo výstupy s hráči jen hraji, abych družstvo nabudil, naštval a podobně. Ale tentokrát jsem to vůbec neměl pod kontrolou, prostě jsem byl nervózní jak blázen. No jo, člověk se pořád učí. Hlavně mi hodně záleželo na tom, aby to dobře dopadlo.

Dopadlo to naštěstí dobře... Co tedy dál, jaká je nyní motivace Tvých hráček pro zbytek sezóny a jaká je motivace Tvoje osobní ?

ŠJ: Ještě hrajeme o slušný výsledek v juniorkách. Dokud tedy bude šance na postup do baráže, tak v tom jedu se svým týmem, ale jakmile bychom o šanci se do baráže dostat přišli, musí si družstvo převzít noví trenéři. Zažil jsem s touhle partou nejkrásnějších pět let svého volejbalového života, to říkám naprosto otevřeně, ale teď přišel konec a je třeba jít dál. Takový je život. Nastává prostor také trochu hodnotit a bilancovat, proto jsem se rozhodl, že tento rozhovor povedu naprosto otevřeně. A to bilancování není myslím špatné.

Když jsme se domlouvali na rozhovor připravoval´s mě na to, že nechceš být diplomatický, ale naprosto otevřený. Týká se tato otevřenost právě bilancování uplynulých pěti let, nebo spíše budoucnosti?

ŠJ: Tak bilancování je vždy pohled zpátky a já jsem zvyklý koukat spíše dopředu. Proto to bilancování shrnu rychle. Odtrénoval jsem v Chodově zatím pět let s bilancí 4. a 3. místo v Českém poháru starších žákyň, postup do extraligy kadetek, v ní pak 9. a 5. místo (letos se ještě hraje), podíl mám i na dalších úspěších klubu. To není špatný, co myslíš? Ale taky je tu spousta věcí které se nepovedly. To mě zajímá spíš a o tom teď budu přemýšlet. Když tedy ukončím bilancování - za prací, kterou v klubu děláme, si stojím na sto procent, lidsky se mi ne všechno povedlo.

Slušný výčet, ano…a kus odvedené práce….

Příští sezónu už v týmu zůstává poslední hráčka z těch, které byly u zrodu chodovské extraligové éry a nastává tím pádem pomalu ale jistě generační předěl. Jakou dáváš šanci v extralize nastupující generaci a co bys jim předal za poselství ? 

ŠJ: Myslím, že hráčkám můžu vzkazovat co chci, ale podstata je v tom, že prst na spoušti mají v tomto věku rodiče. Ti o všem rozhodují. Bohužel trend poslední doby je takový, že rodiče si práce trenérů moc neváží. A to nemluvím jen o volejbale a o BVC. Jde to napříč sporty. Doba je taková, že my jsme obecně pro rodiče pitomci, kteří jim ve volném čase hlídají děti. Ale podle pravidel, která chtějí stanovovat právě ti rodiče. Pěkně se mi postarej o holčičku, buď na ní hodnej a až se nám bude chtít jet lyžovat, tak prostě pojedeme a ty nám vlez na záda.

Druhá věc je, že se na tom převracení hodnot podílí i kluby. Zažil sem, že klub řekne čtrnáctileté holce: Do Chodova nechoď , buď u nás. Tam po tobě budou chtít trénovat i v létě, bude jim vadit, že máš nadváhu, protože se flákáš a nemáš žádnou sebekázeň. Trenéři tam na tebe budou křičet, budeš muset poslouchat.. Buď radši u nás, tady je klídek a pohodička.

Uvědomujeme si ty důsledky? My prostě učíme budoucí generaci, že dělat věci napůl je správně, že život je hlavně zábava a práce moc ne, že když se ti prostě chce jet na lyže, tak pojedeš, protože co ti je do toho, že na tebe spoléhá 12 dalších holek a trenér? Je to katastrofa….

Pokud jsme chtěli zavdat důvod k živé diskusi o tomto článku, tak se to, myslím, právě teď povedlo ;-)  

Určitě se ale objevilo i spousta pozitivních věcí, kterými bychom mohli letošní kadetskou sezónu opentlit a zakončit tak pěkně náš dnešní rozhovor ?

ŠJ: To určitě. Celých těch pět let s družstvem bylo super. Poznal jsem opravdu hodně skvělých lidí, výborných hráčů. Teď si vezmu nové družstvo a už se na to moc těším. Sám se si ty hráčky, kterým je teď okolo 10-11 let vybral z naší klubové přípravky a nenápadně je už pár měsíců chodím pozorovat. Je tam pár sígrů, pár lenochů, ale všechno to jsou šikovný holky. Navíc pěkně zlobí a to je potřeba v první řadě, protože mít družstvo, ve kterém na vás kouká 20 hodných troubů, to je úplně to nejhorší co může být. Takže z toho uděláme přes léto pořádnou bandu, začneme je učit volejbal a určitě o nás zase za pár let uslyšíte. Když jsem o tom přemýšlel, sám pro sebe jsem si stanovil jedno přání. Chtěl bych, aby moje nové družstvo bylo aspoň tak skvělé, jako to, které teď předávám. Moc si přeju, abych ještě někdy ve své trenérské kariéře mohl trénovat takové lidi, jako jsou moje holky. Dršková, Kudrlová, Roučková, Rozsypalová a všechny ostatní. Protože pro mě to byla radost, byť to někdy byla trochu Itálie. Jsem svým hráčkám za všechno moc vděčný.

Díky za rozhovor, přejeme hodně štěstí stávající generaci hráček v bojích o extraligu juniorek a zároveň držíme pěsti ve výchově nových chodovských nadějí..